6 nejčastějších chyb u řezu ovocných stromů

Řez je fatální zákrok. Prostě tu větev zpátky nepřilepíte. Takže podívejme se na pár nejčastějších chyb, kterých je třeba se vyvarovat.

Příliš velké rány – pro ovocné stromy platí, že jakákoliv rána by neměla být větší než 5 cm (ve výjimečných případech 10 cm). Pokud vytváříme rány větší, zvláště třeba uřezáním kosterní větve (v nejhorším případě ještě pomocí motorové pily), pak strom na tuto ránu s největší pravděpodobností uhyne. Jeho odumírání představuje samozřejmě delší proces, takže to může trvat klidně dvacet let, ale je potřeba si uvědomit, že velkými řeznými ranami tento proces zcela zbytečně odstartujeme a není cesty zpět.

Zakracování výhonů – má smysl pouze v prvních pěti letech života stromu, kdy jej chceme podpořit v růstu a zakořenění, a u intenzivního ovocnářství, kdy zakrácením podpoříme tvorbu květních pupenů (tento porces se však nejčastěji provádí při letním řezu a má mnoho specifik pro každý druh či odrůdu – nelze jej provádět nahodile). Naopak u extenzivního přístupu je zcela nesmyslný. Zakrácením výhonů podporujete zahuštění koruny, jelikož z každého výhonu vyraší nadcházející rok minimálně další tři. Zatímco my bychom chtěli korunu vzdušnou a stabilní s hierarchickým větvením. Řez tedy vždy provádíme v místě větvení – buď odstraňujeme vedlejší větev na větevní kroužek nebo sesazujeme na vedlejší větev (při dodržování třetinového pravidla).

Vyholování větví – velmi často se lze setkat s neustálým vyholováním větví uprstřed koruny. Ano, koruna má být vzdušná a prostupná, ale nikoliv bez obrostu. Plody se pak nacházejí pouze na periferii koruny, načež se mnohem hůře očesávají a navíc dochází k obrovskému pákovému efektu a strom se snadno rozláme.

Každoroční řez – pokud nemáme intenzivní sad pro produkci ovoce, pak každoročním řezem stromům moc neprospíváme. A hlavně každoroční řez není vůbec potřeba. Naopak užívejme si extenzivního ovocnářství a aplikujme řez pouze ve chvíli, kdy je to opodstatněné. Pokud provádíme řez, měli bychom vědět proč a jakým způsobem.

Ponechávání pahýlů – jedná se o velmi častý jev. Souvisí s neznalostí techniky řezu. Důležité je řezat větev na větevní kroužek – v takové situaci totiž strom nemá problém ránu zahojit. Zatímco pokud ponecháme pahýl, dojde k jeho postupnému odumření a vzniká tak ideální prostor pro dřevokazné houby. Opakem pahýlu je tzv. lízanec, kdy s větví odřežeme i část ponechávané větve – vznikne tak obrovská rána, která nemá šanci se zahojit.

Příliš radikální řez – v rámci jednoho zásahu bychom neměli stromu odebrat více než 1/4 objemu koruny. Pokud vezmeme více, pak strom aby se neudusil musí probudit své spící pupeny a vyhnat tzv. vlky, což nechceme. A zároveň řezem bychom nikdy neměli měnit velikost či tvar stromu. To je dáno geneticky, pokud zasáhnu do tvaru či velikosti stromu, pak je to nikdy nekončící boj a záleží jen na tom, kdo vytvrá déle, zda strom či člověk. Velikost stromu se odvíjí od volby podnože při výsadbě.

Pokud máte chuť ponořit se do problematiky citlivého řezu hlouběji, neváhejte si přečíst článek Ondřeje Dovaly nebo si stáhněte komplexní publikaci od potulných sadařů z OZ Pangaea.