Březen na stromy vlezem

Víceméně všude se můžeme dočíst, že předjaří je ideální termín pro ošetřování ovocných stromů. Málokde se však dozvíte proč. Navíc to není tak jednoduché (složité to ale taky není). Je tedy opravdu nyní ten nejvhodnější čas k jejich řezu?

Abychom zjistili, kdy řezem ublížíme stromu nejméně, musíme začít podzimem. Někdy v listopadu upadají stromy do zimního spánku. Jedná se o období, kdy omezují své fyziologické aktivity – především růst. Pro nás je důležité, že před tímto obdobím stahují stromy veškerou svoji energii do kořenového systému. Drtivá většina zásobních látek tak odpočívá pod zemí a v nadzemní části jich koluje úplné minimum. V lednu (během největších mrazů a nejkratších dnů) se stromy dostávají do hlubohé dormance, kdy opravdu spí a šetří tak energií.

Březen na stromy vlezem – při workshopu v Chocni

Čím delší jsou únorové a březnové dny a čím teplejší noci, tím více se začíná ve stromech opět probouzet život – kořeny začínají pumpovat energii/živiny do nadzemních částí.

Už na začátku dubna začínají rašit první pupeny, které budou po celý zbytek roku fotosyntetizovat látky ze vzduchu, aby mohly být v září a říjnu opět uloženy do podzemí.

Celý tento koloběh živin bychom měli brát v potaz, pokud se chceme pouštět do řezu ovocných stromů. Tedy alespoň za předpokladu, že jim chceme ublížit co nejméně. Měli bychom se totiž snažit odebrat jim co nejméně energie. Tedy řezat větve ve chvíli, kdy mají stromy co nejvíce energie stažené v kořenech. Tomuto období se také někdy říká období vegetativního klidu. A tento čas je nejvhodnější pro řez stromů (nejen těch ovocných).

Tak jednoduché to ale není

Nesmíme ovšem zapomenou na další drobnosti, které ovlivňují vhodnou dobu řezu. Z výše uvedeného vyplývá, že nejvhodnějším termínem pro řez je období mezi listopadem a březnem. Vyhnout bychom se však měli řezu během velkých mrazů (<-5°C) – může totiž dojít k vymrznutí (vyschnutí a popraskání) řezných ran a jejich obtížnému zahojení. Zvláště větší rány (3 – 5 cm) mohou mít s mrazem problém. Pokud se tedy rozhodnete řezat již během listopadu či prosince, doporučuji u větších větví ponechat pahýly, které uřežete až poté, co skončí mrazy. Sázkou na jistotu je pak druhá půlka února (to už teplota většinou neklesá hluboko pod nulu) až polovina března (kdy už začíná propukat jaro a stromům pupeny).

Švestka po zasazení, ale ještě před výchovným řezem, který lze provádět i v době vegetačního klidu

Věc se ale komplikuje vezmeme-li do úvahy peckoviny. Především slivoně, zvláště jedná-li se o větší zásahy (rány o velikosti 2 – 4 cm), bychom měli ošetřovat až později – s vyrašením pupenů. Řezné rány jsou totiž před tímto obdobím napadány houbovou chorobou, která způsobuje jejich nekrózu. S vyrašením pupenů však riziko mizí, a tak pokud švestky právě kvetou, je nejvhodnější čas pro jejich řez – stále mají ještě velké množství živin schované v kořenech, takže jim řezem tolik energie nevezmeme. Podobně bychom měli uvažovat i u meruněk, broskvoní a dalších peckovin. Pokud však před námi stojí mladý vitální strom, který nemá nezahojené rány a provádíme průklest cca po pěti letech (takže nebudeme dělat rány větší než 2 cm), pak bych se neobával na takový strom vylézt ani v březnu či únoru.

Co se stane když…

Pokud bych si tedy mohl zvolit, kdy budu strom řezat, pak jádroviny jednoznačně na přelomu února a března a peckoviny ihned po vypučení. Řezem tak odeberu stromům co nejméně energie a zároveň se vyhnu možným nepříjemnostem při hojení ran.

Často ale není v našich silách věnovat se všem stromům pouhé dva měsíce v roce. Zde krátká ukázka toho, jak bych při plánování řezu uvažoval o jednotlivých jedincích:

Hrušeň či jabloň ve špatné kondici (zmlazovací řez) – rozhodně doporučuji únor či březen, stromu odebereme minimum energie, kterou následně může využít ke zmlazení.

Peckovina ve špatné kondici – pokud před sebou máme meruňku či švestku, které se už příliš nedaří je jakýkoliv zásah velmi obtížný. Zmlazovací řez u peckovin představuje vždy nejistý výsledek, každopádně v takovém případě doporučuji raději vyčkat až na vypučení pupenů, abychom předešli možným houbovým chorobám.

Hrušeň po řezu

Peckovina v dobré kondici – pokud se jedná o pravidelný (jednou za cca 5 let) udržovací řez nebo výchovný řez v prvních pěti letech, pak lze i peckoviny řezat v době vegetačního klidu (nikdy bychom ale neměli dělat rány větší než 2 – 3 cm). Pokud bychom chtěli provádět rány větší, opět bych počkal až na probuzení pupenů.

Jádrovina v dobré kondici – lze řezat v celém období vegetačního klidu. Jen je potřeba vyhnout se velkým mrazům. Pokud provedete řez v listopadu/prosinci/lednu vyhněte se velkým ranám (5 cm), raději ponechte pahýly, které uřežete v březnu.

Samozřejmě lze řezat stromy i v jiné termíny. Pokud se jedná o léto či podzim, pak počítejte s tím, že stromům snižujete jejich vitalitu – budou trochu méně růst. Také jim odebíráte listovou plochu, kterou potřebují, aby mohly dýchat. Musí odstavit části kořenového systému, které díky tomu nevyživí. Na druhou stranu (pokud se řez provádí správně a za tímto účelem) mohou nasadit více květních pupenů a mít tak příští rok více ovoce, to však patří, dle mého uvážení, spíše do kapitol o intenzivním zemědělství. Takže dokud ještě stromy podřimují, hurá na ně! (Ale s citem!)