Leden, únor, březen na stromy vlezem

Termín řezu je jedno z nejkontroverznějších témat. Každý článek a kniha v podstatě upřednostňuje jiný měsíc v roce. Jaký termín ale upřednostňují stromy?

Abychom zjistili, kdy řezem ublížíme stromu nejméně, musíme začít podzimem. Někdy v listopadu upadají stromy do zimního spánku. Jedná se o období, kdy omezují své fyziologické aktivity – především růst. Pro nás je důležité, že před tímto obdobím stahují stromy veškerou svoji energii (zásobní látky) do kořenového systému. Drtivá většina zásobních látek tak odpočívá pod zemí a v nadzemní části jich koluje úplné minimum. V lednu (během největších mrazů a nejkratších dnů) se stromy dostávají do hluboké dormance, kdy spí tvrdě a šetří tak energií.

Leden, únor, březen na stromy vlezem – při workshopu v Chocni

Čím delší jsou únorové a březnové dny a čím teplejší noci, tím více se začíná ve stromech opět probouzet život – kořeny začínají pumpovat energii/živiny do nadzemních částí.

Už na začátku dubna začínají rašit první pupeny, které budou po celý zbytek roku fotosyntetizovat energii ze slunce, aby mohla být v září a říjnu opět uložena do podzemí.

Celý tento koloběh živin bychom měli brát v potaz, pokud se chceme pouštět do řezu ovocných stromů. Tedy alespoň za předpokladu, že jim chceme co nejvíce pomoci. Co nejvíce podpořit jejich vitalitu a prodloužit jim život. Měli bychom se totiž snažit odebrat stromům co nejméně energie. Tedy řezat větve ve chvíli, kdy mají stromy většinu své energie stažené v kořenech. Tomuto období se také říká období vegetativního klidu. A tento čas je jednoznačně nejvhodnější pro řez stromů (nejen těch ovocných).

Protiargument č. 1

Z výše uvedeného vyplývá, že nejvhodnějším termínem pro řez je období mezi listopadem a březnem. Věci však nejsou černobílé. První protiargument pro řez v tomto období spočívá v riziku vymrznutí řezných ran. Jednoznačně lze souhlasit s tím, že rána provedená v době vegetace se může hojit lépe, protože u rány, která projde mrazem, může dojít k potrhání pletiv a následné hojení probíhá zpravidla pomaleji.

Je však dost zásadní uvědomit si, jak velké rány na ovocných stromech děláme. Drtivá většina ran má průměr okolo 3 cm. A zpravidla největší rány, které děláme mají okolo 5 cm. Ve chvíli, kdy jsou tak malé rány navíc provedeny technicky dobře, stromy nemají žádný zásadní problém rány zahojit ani když byly provedeny během ledna.

Protiargument č. 2

Věc se ale komplikuje vezmeme-li do úvahy peckoviny. Řezné rány jsou totiž před vyrašením pupenů napadány houbovou chorobou, která způsobuje jejich nekrózu. S vyrašením pupenů však riziko mizí. Ze zkušeností však vyplývá, že pokud opět dodržíme maximální velikost ran do 3 cm, nemá ani švestka s lednovým řezem problém, pokud je zdravá a vitální.

Když musím řezat víc

Mohou nastat situace, kdy potřebuju učinit větší rány jak na jádrovinách (5 – 10 cm) tak peckovinách (3 – 5 cm). V takovém případě můžeme učinit jakýsi dvoufázový řez. Tedy během ledna větve uřezat, ale ponechat tzv. pahýly, které uřežete až během vegetace (třeba v květnu). Stromu tak odeberme minimum energie (většinu větve řežeme v lednu) a zároveň finální ránu (ostranění pahýlu) učiníme až v době, kdy už nehrozí infekce ani mrazy.

Poznámka pod čarou

Zvláště tedy pokud provádíte zmlazovací řez na nějakém starém ovocném stromě, jednoznačně doporučuji řez v lednu či únoru. Lze totiž vypozorovat rozdíly i mezi řezem provedeným během ledna nebo března. Reakce na lednový řez bývá viditelně lepší (strom má větší přírustky nového dřeva). Během března už ve stromě začíná kolovat míza, a tak řezem už část jeho energie odebíráme.

Pořádně se tedy oblečte a neváhejte vylézt na stromy i během mrazivých zimních dnů. Protáhnete tak tělo i mysl.