//

Ať už máte starý luční sad, nebo sázíte nový, vždy musíte přemýšlet, jakým způsobem budete pozemek séct. Lze udržovat golfový trávník nebo druhově bohatý biotop. A možností, jak docílit toho druhého, je hodně.

Péče o trávu se nejčastěji odvíjí od reálného využití sadu. Bude se jednat o hojně navštěvované komunitní místo? Nebo budete pouze sklízet úrodu a po zbytek sezóny necháte tento biotop svému vlastnímu osudu?

Pokud chcete sad využívat k častému pobytu, ať už s rodinou nebo k pořádání různých akcí, pravděpodobně budete chtít zajistit dobrý a pohodlný přístup na jednotlivá místa. To znamená mít udržovaný nízký trávník. V první řadě promyslete, zda potřebujete mít takto pokosený celý pozemek. Často stačí udržovat jednotlivé cestičky a pár rozlehlejších míst, kde se bude dát udělat piknik nebo večerní táborák. A zbytek sadu pak séct jen párkrát do roka.

I když vás sousedé kvůli tomu možná nebudou mít rádi, při vhodném způsobu sečení lze zvýšit biodiverzitu v celém sadu (nebo naopak snížit při nevhodném). A vyšší biodiverzita znamená vyšší odolnost vůči celé škále negativních jevů. Například celý pozemek zadrží víc vláhy a především se celý sad mnohem snáz vyrovná s přemnožením nějakého škůdce. Už jen z toho důvodu, že čím víc hmyzu celkově budete mít v sadě, tím víc tam bude i ptáků, kteří jsou častými predátory ovocných škůdců. Nemluvě o dalších užitečných organismech jako jsou pavouci, škvoři, ploštice, zlatoočka, slunéčka a mnoho dalších. Na luční společenstva je jednoduše navázáno ohromné množství bezobratlých (ale třeba i plazů), a tak bychom tomu měli přizpůsobit naši péči o sad.

Autor: ZČ HB Kolovrátek

Pokud byste se chtěli druhovou skladbou vaší louky zabývat do hloubky, pak je na místě, pozvat si botanika či entomologa, který vám dokáže říct jaký managemant bude pro vaši lokalitu nejvhodnější z hlediska udržení vysoké biodiverzity.

Čím séct

V první řadě se musíte rozhodnout, čím budete séct. Jednoznačným favoritem je kosa. Za ni vás budou milovat živočichové, rostliny i vaše plíce. Kromě toho, že nesmrdí, tak dělá čisté řezy a rostliny se tak mnohem lépe vyrovnávají s ranami a zároveň nedochází k usmrcování bezobratlých, jelikož stébla, na kterých se drží, zůstávají celá.

Nechci být ale naivní v představě, že teď všichni budou chtít kosit své sady kosou – je to dost pracné ve srovnání s dalšími možnostmi (byť spotřebovávající neobnovitelnou fosilní energii). Takže dalším adeptem vhodným k sečení je křovinořez. V principu pracuje podobně jako kosa a pokud máte plochy do několika tisíc metrů čtverečných, pak je to ideální kandidát.

Pokud si chcete práci ulehčit nebo máte opravdu velké plochy k sečení, pak nezbývá než se poohlédnout po něčem výkonějším. Obecně vhodným žacím strojem (stroj, který seče trávu) je jakýkoliv, který má tzv. lištové (prstové) ostří. Opět tedy dochází u rostlin k hladkému řezu bez roztřepení a živočichové zůstávají ušetřeni.

Autor: ZČ HB Kolovrátek

Naopak za velmi nevhodné lze považovat jakýkoliv bubnový, diskový či mulčovací stroj. Ve všech třech případech dochází k nečistým řezům u rostlin a zvýšené umrtnosti živočichů vzhledem k tom, že se tráva rozseká (spolu z hmyzem) v celé délce.

Postup při práci

Seč bychom měli provádět buď z jednoho okraje na druhý nebo od středu pozemku spirálovitě směrem ven. Jde nám především o poskytnutí možnosti živočichům uniknout.

Přírodě (a biodiverzitě) navíc vyhovuje, když si to ulehčíme a část (10–30 %) pozemku necháme zcela nepokosenou. To můžeme udělat několika způsoby:

  • nahodile – jak to vyjde
  • mozaikovitě – nepokosené menší plochy (minimálně však 4×4 m) roztroušené po celé ploše především s kvetoucími rostlinami.
  • pásy – několik (2–5) nepokosených pásů, praktické u větších pozemků
  • fázovitě – pozemek sečeme na několik etap s časovými rozestupy minimálně 10 ideálně však 21 dnů

Některé druhy hmyzu tak budou moci dokončit svůj vývojový cyklus, což při plošné seči není možné.

Termín, seno a pár rad

Termín seče by se měl odvíjet od roslinného společenstva, které se na našem pozemku nachází. Užitečný hmyz je navázaný především na dvouděložné rostliny, proto je vhodné první seč provést až po jejich odkvětu. Druhá seč se pak obvykle provádí na podzim. Termín ovlivňuje především daná lokalita. Například suché a málo úživné lokality lze séct pouze jednou do roka (což na jižní Moravě známe). Druhá seč je vhodná například v podmáčených místech pro potlačení skřípiny, nebo v eutrofizovaných místech, kde se chceme zbavit nadbytečného dusíku. Ale celoplošnou dvojí sečí se na lokalitě můžeme spolehlivě zbavit některých citlivějších bezobratlých, hlavně motýlů.

Pásovitá seč v sadu

Pokud se chceme některých botanických druhů zbavit (třeba agresivní třtiny), pak je potřeba séct těsně před květem, aby nedošlo k vysemenění (pokud se rostlina rozmnožuje generativně). Případně je potřeba seč opakovat několikrát ročně (když máme pozemek zarostlý například ostružiníkem), pokud se rostlina rozmnožuje vegetativně a teprve po několika letech častého sečení její invazní tlak ustoupí.

Pamatujeme zároveň na to, že strniště by mělo zůstat 7–10 cm vysoké, aby docházelo k vhodné obnově rostlin.

Pokosenou trávu bychom na pozemku měli několik dní nechat (rozhodit po louce a obracet). Umožníme tak živočichům bezpečný únik a strniště chráníme před teplotním a světelným šokem. Obvykle za dva až tři dny biomasu shrabeme, usušíme na seno a odvezeme z místa. Pokud bychom ji na ploše nechali více než dva týdny, dojde k odumírání překrytých rostlin. Toho lze využít v případě, že chceme současná rostlinná společenstva nahradit jinými, ale při druhově bohaté a přirozené skladbě, bychom se tomu měli vyvarovat, jinak dojde k eutrofizaci a degradaci porostu.

Seno se tradičně používá ke zkrmení dobytkem. Alternativou je nastýlání půdy okolo stromů (ale v maximální vrstvě 15 cm) nebo kompostování. Jedná se o nejekologičtější formu hnojení bez nutnosti externích vstupů. Na druhou stranu se tím může měnit druhová skladba rostlin ve prospěch druhů náročných na dusík, což celkově biodiverzitu sníží. Záleží vždy tedy na konkrétních možnostech daného místa. Všechny postupy lze samozřejmě různě kombinovat. Máme pak možnost hodnotit, které formy seče a zpracování sena vedou k jakým výsledkům.

Autor: ZČ HB Kolovrátek (Jeffer)

Z praxe vím, že na spoustě lokalitách se řeší zvýšený výskyt hlodavců. Pokud tedy zakládáte nový sad v takovém místě, pak doporučuji udržovat trávu v prvních pěti letech nízkou (a vybudovat berličky), aby dravci snížili jejich počty. Samozřejmě je to v rozporu s tendencí zvyšovat na takovém místě biodiverzitu a udržovat si tam tak užitečné organismy, které například potlačují výskyt mšic. Vždy je tedy potřeba brát do úvahy všechny možné okolnosti a na základě toho zvolit tu nejlepší péči.

P. S. Kromě lučního sadu (kde řešíme sečení), existují i jiné typy pozemku, jako třeba polní či pastevní sad. O jejich péči zase třeba jindy.


Velké poděkování s přípravou a editací článku patří mému kamarádovi entomologovi Jiřímu „Bobříkovi“ Procházkovi.

Kromě vlastních zkušeností článek čerpá z následující literatury, kterou pro hlubší pochopení tématu vřele doporučuji k četbě:

  • BOČEK, Stanislav. Extenzivní ovocnictví. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2015. ISBN 978-80-7509-275-5.
  • ZÁSADY PÉČE O NELESNÍ BIOTOPY V RÁMCI SOUSTAVY NATURA 2000. 2004, 12(8). ISSN 1213-3393.
  • Standart péče o přírodu a krajinu: Sečení (SPPK D02 004:2017 Sečení). Dostupný zde.