//

Sázet ovocné stromy je jedna věc, ale zapojit do toho širokou veřejnost věc druhá. Pojďme se podívat, k čemu to je dobré a na co bychom neměli zapomenout.

Komunitní výsadba má obrovský potenciál. Sázení stromů je chytlavé téma, které lidi (většinou) spojuje a může tak být sjednocujícím prvkem mezi skupinami, které by se buď vůbec nepotkali nebo jsou dokonce znepřátelení. Nově vysazené stromy působí jako symbol nových vztahů, které mohou dále růst.

Kromě toho vzniká pouto mezi lidmi, stromy a krajinou, kde se sází. A to je přesně důvod, proč se na komunitní výsadby specializuji. Protože vztah ke krajině považuju za podhodnocený a touto formou jej lze poměrně dobře posilovat.

Za posledních několik let jsem organizoval a lektoroval celou řadu komunitních výsadeb. A vždy se jednalo o akce radostné s pozitivní atmosférou.

Počet stromů × počet příchozích

Den výsadby se odvíjí vždy od lokality, počtu stromů, počtu příchozích a počasí. Nikdy nejde nic naplánovat do detailů. Ale nejdůležitější je naplánovat a promyslet toho co nejvíc.

Občerstvení je základ

Samotná výsadba obvykle trvá jen pár hodin, maximálně jeden den. Nejlepší zkušenost mám s tím, aby se vše stihlo za dopoledne a skončilo se před obědem (nebo obědem). Zásadní vliv na vytvoření dobré atmosféry má to, jak „jde práce od ruky“. Tedy, aby všichni měli co dělat a cítili se užiteční.

Počet stromů by měl odpovídat počtu účastníků v poměru 1:1–1:3. Tedy aby byl připravený stromek minimálně pro každého třetího. Pokud sázíme 10 stromků, bude nám stačit oslovit pár známých z vesnice či spolku, aby výsadba proběhla úspěšně. Pokud naopak budeme stromů sázet třeba 80, pak musíme propagaci výsadby rozjet poměrně masivně. S dostatečným předstihem oslovit různé spolky či skupiny (sportovce, myslivce, hasiče, rybáře, včelaře, …), vyhlásit akci v rozhlase, informovat o výsadbě v místním zpravodaji apod. Jednoduše abychom zajistili dostatečnou účast a vše se stihlo tak, jak chceme.

Přípravy předem

Větší výsadby je třeba vyznačit předem

V závislosti na počtu stromů pak zvážíme předkopání/předvrtání výsadbových jam, což ušetří cca 40 % času. Pokud sázíte pár stromů, smysl to většinou nemá a jámy se vykopou rýčem až v den výsadby. Pokud jich je ale několik desítek, pak je lepší se této úmorné práce zbavit a zaměstnat místního bagristu.

Vedle vykopávání jam je druhou časově nejnáročnější činností zatloukání kůlů. To lze také udělat předem, na druhou stranu nějaká práce by u té výsadby být mohla.

Ať tak či onak, vždy bychom nějakým způsobem měli označit místa výsadby. Lze zatlouct kolíky nebo nasprejovat křížky na zem. Ať už jámy budou kopat lidé sami nebo to bude mít za úkol bagrista, bez správného vyměření se výsadba neobejde, zvláště při větším počtu stromů. (S tím samozřejmě souvisí dostatečný výsadbový spon a celkový koncept výsadby, ale do takových detailů teď zabíhat nebudeme.)

Stejně tak bychom měli myslet na to, jak budeme využívat plochu pod stromy – bude se jednat o luční sad a vysejeme nějakou luční směs nebo založíme pastevní či polní sad?

Materiál a nářadí

Asi vás napadne, že shánět stromy a kůly dva dny před výsadbou není úplně šťastné. Naopak pokud chceme nějaké speciální odrůdy, měli bychom nad výsadbou uvažovat ideálně s ročním předstihem. A akátové či dubové kůly objednávám už na jaře.

Kromě toho budete potřebovat pravděpodobně pletivo, úvazky, hřebíky, drát a nářadí. A právě s nářadím bývá u komunitních výsadeb největší problém. Nejhorší věc, která se může stát je jeho nedostatek. V závislosti na očekávaném počtu lidí, je třeba mít připraveno dostatek kusů od každého druhu nářadí.

Při komunitních výsadbách je základem dostatečný počet nářadí

Potřebovat budete rýče, palice na zatloukání kůlů (nebo zatloukače), žebříky, kladiva, kleště, pilky, případně lopaty a hrábě. Vzhledem k tomu, že nejvíce času zabere vykopání jam a zatloukání kůlů – je třeba mít co nejvíce rýčů a palic (zatloukačů) s žebříky, aby práce nestála.

Tým lidí

Při výsadbě by měl být zřetelně určen hlavní organizátor, který bude průběh akce řídit. Zpravidla se jedná o člověka, který se nějakým způsobem podílí na přípravách. Obvykle je zároveň i odborníkem, který na začátku všem příchozím ukáže, jak stromy správně zasadit.

Zahájení komunitní výsadby

Při velkých výsadbových akcích se mi zároveň velmi osvědčilo mít tým lidí, na které se mohu spolehnout a kteří ví, co mají dělat. Obvykle je třeba jeden člověk, který distribuuje nářadí (když vidí hledajícího člověka, ihned mu pomůže). Dále pak někdo, kdo dohlíží na správné sázení a pomáhá lidem s určením kořenového krčku, případně radí, když si neví rady. Kromě toho je důležité mít jasně určeného fotografa či fotografku a člověka, který má na starosti občerstvení, aby vládla dobrá nálada. (S prázdným žaludkem se špatně pracuje.)

Den výsadby

Vše je nachystáno a promyšleno. Přesto každá výsadba probíhá jinak a má jinou dynamiku. Nikdy není zřejmé, kolik nakonec dorazí lidí a zda nebude liják. Nicméně obvykle se náš odhad docela blíží realitě a výsadba může začít.

Přivítání a úvodní slovo asi nemusím rozpytvávat, důležité je na začátku lidem stručně ukázat, jak budeme sázet a představit případné další lidi, na které se mohou obrátit o pomoc. Během výsadby musíme dbát na důsledné zakrývání kořenů, což bývá nejčastějším prohřeškem. Kořenový systém by neměl být na slunci a větru, jinak velmi rychle degraduje. Takže obvykle jeden člověk roznáší stromy lidem těsně před zasypáváním jámy. Ve vhodných chvílích roznášíme občerstvení a někdy i svařák či grog.

Důležitý okamžik nastává v závěru výsadby, kdy už někteří účastníci a účastnice mají chuť vyrazit domů na oběd. V takovou chvíli obvykle svoláváme lidi ke společné fotografii a závěrečnému poděkování, byť zbývá dovysadit posledních pár stromků.

Společná fotka na závěr. (Zdroj: Na Ovoce)

Teď už jen doufat, že stromy přežijí a stejně jako budou růst do své plné velikosti, budou růst i vztahy mezi lidmi a krajinou.

Plánujete podzimní výsadbu?

Projděte si můj videokurz, abyste na nic nezapomněli.