//

O víkendu proběhla konference Ovocný sad jako biotop a komunitní prostor. Spolek Na ovoce vytvořil příjemné setkání přibližně 60 lidí, kteří poslouchali a diskutovali s velmi zvučnými ovocnářskými jmény. Co všechno na konferenci zaznělo a o co byste neměli přijít?

Nebudu vypisovat všechny podrobnosti z každičké přednášky, chci jen vypíchnout několik highlightů, které stojí za to zmínit. Všechny přednášky byly totiž nahrávané a každý si je bude moci poslechnout. Odkaz na stažení sem dám, jakmile organizátoři záznamy zpracují a dají na web (prý do konce června).

Dopolední blok přednášek odstartoval Standa Boček. Vy co jej neznáte, vězte, že je to srdcem i duší ovocnář, úžasný pomolog, který školkuje staré odrůdy jabloní a hrušní v Hluboké na Chrudimsku. Věnoval se především tématu polních sadů tedy takových, kde se orná půda využívá na pěstování běžných zemědělských plodin a zároveň se v dostatečném sponu od sebe (aby mohla po poli projíždět mechanizace) nacházejí ovocné stromy, které pomáhají zadržovat vláhu, udržují zdravou míru půdního života a poskytují půdě částečný stín. Tato forma obhospodařování cílí na zemědělce, kteří se snaží s měnícími klimatickými podmínkami nějak udržitelně vypořádat. Stromy zajistí nejen lepší prosperitu podplodin, ale navíc přinesou své plody. Myšlenka polních sadů by tak mohla oslovit mnoho zemědělců, kteří mají problémy s vodou a erozí. V současné legislativě sice taková forma hospodaření nespadá do žádné konkrétní kategorie, nicméně jít by to vždycky „nějak“ mělo.

Jeden z pražských ovocných sadů

Jeden z pražských ovocných sadů

Dalším přispěvatelem byl Jiří Rom z pražského magistrátu. Biolog, který se před více než deseti lety začal ze své úřednické pozice zajímat o ovocné sady na území hlavního města Prahy. Jeho hlavní motivací byla entomologická pozorování a fakt, že ovocný sad je ideálním příkladem ekotonu, který v dnešní krajině biologové velmi postrádají. Proto se rozhodli staré ovocné sady obnovit a nastolit v nich různé typy managementů. Na celém území Prahy se jich náchází více než 25 a o mnohé se starají i různé místní spolky. Jiří Rom tedy představoval pohled na sad jako na druhově velmi pestrý biotop. A proč se zde tolika živočichům a rostlinám líbí? Protože se zde nacházejí osluněné kmeny ovocných stromů, pod korunami  dostatečně svítí slunce (bavíme se o vysokokmenných sadech) a mezi stromy je dost volného prostoru, který vyhovuje všemu, co lítá (od semen až po ptáky). Pokud navíc v sadu ponecháme mrtvé dřevo (v podobě torz i hromad uschlých větví), různé druhy keřů a zajistíme mozaikovitou seč a pastvu, pak druhovou rozmanitost ještě zvýšíme. A nakonec stojí za to dát prostor i neovocným stromům, na které jsou navázány další druhy organismů.

Martin Lípa z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) se zase snažil v krátkosti shrnout základní informace o tom, když byste chtěli založit sad nebo byste se o nějaký chtěli začít starat. Jeho prezentace byla nutně zkratkovitá, protože se snažil vysvětlit i péči o staré ovocné stromy (což je během 10 minut v podstatě nemožné), přesto stojí za to uvědomit si, kolik informací bychom měli znát a kolik času nás bude stát se o takový sad starat. Martin Lípa se snažil posluchače a posluchačky především odradit od rozsáhlých projektů, jelikož ty končí často neúspěchem. Velmi cennou část přednášky tvořila prezentace projektu ČSOP stareodrudy.cz, kde se nachází archív odrůd, který se snaží spolu s dalšími pomology neustále doplňovat a který na svých přednáškách ze všech sil doporučuji i já. Máte tam totiž možnost vybrat si odrůdu do vaší lokality na základě mnoha parametrů – půdní i klimatické podmínky, doba zralosti, způsob zpracování a mnoho dalších. Vedle toho na těchto stránkách najdete i mapu genefondových ploch, které můžete v případě zájmu navštívit a vidět staré a krajové odrůdy živě.

Ludo a jeho přednáška

Ludo a jeho přednáška

Dopolední blok uzavíral Ľudo Vašš – entuziastický mladý ovocnář z Bílích Karapat. Před několika lety se spolu s dalšími nadšenci začali starat o 12 hektarů velký sad v Bošáckej dolině na západní hranicích Slovenska. Založili občanské sdružení Pangea, které se snaží v sadě vytvářet vzdělávací programy pro dětí i širokou veřejnost. Věnují se především ochraně přírody a krajiny a tradičnímu obhospodařovávání krajiny. Každoročně vysadí mnoho nových ovocných stromů, ošetřují staré stromy a snaží se rozmnožovat staré a krajové odrůdy z celého Slovenska. Velká část věcí se zde odehrává dobrovolnicky a do psaní projektů se nehrnou. Když dozraje ovoce konají se samosběry, kde sběrači platí často svou vlastní prací třeba i v jiném ročním období. Pokud vás představa takového sadu zaujala není nad to tam vyrazit. Z Uherského Brodu je to do Nové Bočáci co by kamenem dohodil (30 km).

Sršňovice a konflikty s místními

Po obědě následovali prezentace několika zajímavých projektů/iniciativ. Vedle pořádající organizace Na ovoce se představilo i Ekocentrum Podhoubí, které v Praze pečuje o jeden třešňový sad, projekt Milion stromů pro krajinu prezentovaný Vítem Hrdouškem známým oskerušovým nadšencem a na závěr Biostatek – rodinná farma s extenzivním sadem a realizovanou produkcí ovoce, kde Vojtěch Veselý se svou rodinou vyrábí kromě ovčích sýrů a moštů také speciální druh destilátu – sršňovici.

V Sobotu následovala exkurze v některých pražských sadech se Standou Bočkem a Tomášem Zděblem – ten má na starosti některé z managementů v různých sadech. Tomášův výklad tak byl bohatý na zkušenosti z první ruky. Především když se přistupuje k „vyčištění“ zarostlého sadu, dochází ke spoustě konfliktů. Pokud se totiž rozhodneme dát prostor ovocným stromům, pak ty neovocné musí ustoupit a musíme je pokácet, což se mnoha lidem na první pohled nelíbí. Péče o tyto lokality musí být tedy doprovázena i o neustále vysvětlování a komunikaci s místními i náhodnými kolemjdoucími. Zásahy totiž nejčastěji vadí především lidem, kteří se v místě objevují ojediněle. Zatímco lidé přímo z dané lokality si většinou pamatují, jak sad (divočina) vypadal dříve, takže aktivity magistrátu a různých spolků vítají a občas se i samy zapojí. Každopádně máte-li chuť podívat se do některého z ovocných sadů neváhejte, třešně už zrají!