Když jsem před lety vysadil první meruňky a višně, radoval jsem se z každého nového přírůstku. Čím déle se však ovocným stromům věnuji, tím více vnímám jako zázrak každý dospělý ovocný strom. Problémů, které ovocné stromy během svého života potkají, je nespočet. A mezi ty nejhorší patří bezesporu houby z rodu Monilinia.
Prakticky se napadení houbou Monilia laxa nebo Monilia fructigena dělí na moniliovou spálu a moniliová hnilobu. Zatímco hniloba se týká napadení plodů, spála napadá výhony a celé větve.
Moniliová hniloba
Moniliová hniloba plodů se projevuje postupnými měkkými hnědnoucími skvrnami, které se rozšiřují na celý plod a jsou doprovázeny buď bělavými kupky konidií, nebo typicky krémově žlutobílými hromádkami konidií uspořádaných v koncentrických kruzích. K napadení plodů dochází pouze po mechanickém poškození (praskání, kroupy, hmyz). Jakmile jsou plody poškozené, minilie se do nich dostane za deštivého a teplého počasí a následně se na těchto plodech ihned tvoří další konidie, které jsou zdrojem dalších infekcí. Jakmile houba plod sežere vzniknou tak zvané mumifikované plody. Ty jsou pak největším zdrojem infekce v dalším vegetačním období.
Moniliová spála
Zatímco hniloba plodů vám pokazí úrodu, moniliová spála (nebo-li moniliový úžeh) dokáže zničit celý strom navždy. Spory monilie se uvolňují za teplého a vlhkého počasí v březnu/dubnu a do stromu vstupují skrze květy. Projevy jsou velmi charakteristické: náhlé zavadání a hnědnutí květů, po kterém následuje rychlé vadnutí a zasychání letorostů. V posledních letech na moniliovou spálu nejvíce trpí meruňky. Dále pak jsou citlivé zejména višně a broskvoně. V menší míře pak i slivoně a třešně.
Co s tím?
Prevence je základ. U moniliózy to však není tak jednoduché. Spory se šíří kilometry daleko a velice záleží na citlivosti konkrétní odrůdy. U mnohých odrůd se bez postřiků nedá obejít vůbec. Přesto má smysl infekční tlak alespoň trochu snižovat.
Odstraňovat mumifikované plody má absolutně největší efekt. Ideální je takovéto plody v zimě posbírat a spálit nebo zakopat pod zem. Alespoň částečný efekt má i prosté shození ze stromu na zem, pokud to uděláte zavčas, mikroorganismy na zemi plod do velké míry rozloží.
Pokud to lze, má smysl během zimy odstranit i všechny napadené větve až do zdravého dřeva. Ideálně říznout alespoň 20 cm pod zaschnutí. A větve spálit.
Jakmile je strom zasažený na jaře má smysl ihned odřezat napadené části, opět do zdravého dřeva, tak aby se infekce dále nešířila. Odolnější odrůdy ji zarazí brzy, u citlivých odrůd nebo oslabených stromů může infekce prostoupit hluboko do silnějších větví a tam pak je řez spíše kontraproduktivní.
Určitý efekt má i vhodné stanoviště. Pokud se jedná o větrnou slunnou lokalitu, houbové choroby se tam budou obecně hůře zabydlovat. Stejně tak může mít efekt i vzušná a prosvtlená koruna zejména na moniliovou hnilobu plodů.
Velký význam má volba odolnějších odrůd. Které to jsou? To je bohužel „otázka za milion“. Podobně jako bakterie i houby mutují a zatímco před deseti lety s monilií u některých odrůd nebyl problém, dnes už jsou citlivé. Takže co platí jeden rok, neznamená, že bude platit další roky. Nicméně k moniliové spále jsou odolnější následující:
- třešně: Karešova, Burlat, Kordia
- višně: Vackova
- Meruňky: Harlayne, Harcot, Darina, Lescora, Lerosa, Bergerac, Vesprima
Postřiky na monilii
Ačkoliv vždy považuji postřik až za poslední z možných řešení, u moniliové spály se mu pravděpodobně nevyhnete, pokud chcete pěstovat meruňky či višně. U ostatních druhů to zpravidla nebývá taková tragédie. Obecně se postřiky používají ve chvíli, kdy stromy kvetou a je deštivé počasí s teplotami pod 13 °C. Pokud takové počasí přetrvává, postřik se opakuje každé 3 až 4 dny až do opadů posledních květních plátků. V ekologickém zemědělství se používají fungicidy na bázi mědi nebo výluh z přesličky.
Ošetření proti hnilobě plodů se pak provádí jen u citlivých odrůd a na nevhodných lokalitách pomocí přípravků na bázi mědi a síry (vždy je nutné dodržet ochranné lhůty). Ideálně však volte odrůdy odolnější (u třešní takové, které nepraskají za deště, u slivoní takové, které neplodí ve shlucích).
Závěrem vás chci povzbudit – monilióza sice může způsobit velké škody a nechat oči pro pláč, ale s trochou pozornosti, důsledností a preventivní péče se dá účinně držet na uzdě. Pokud máte nějaké vlastní zkušenosti nebo tipy, napište mi, rád se o ně podělím zde na blogu!
