Roztoči na ovocných stromech jsou drobní škůdci, kteří unikají běžné pozornosti, přesto mohou způsobit významné škody. Jejich přítomnost poznáme podle deformovaných, skvrnitých a zkroucených listů, případně změn na plodech.
Příznaky napadení roztoči
- Jabloně: typickým příznakem na jabloních jsou drobné případně svinuté mladé listy na letorostech.
- Hrušně: u hrušní jsou příznaky nejsnáze rozeznatelné. Na listech jsou drobné světlezelené až hnědé tečky. Při silném napadení se listy začnou svinovat.
- Třešně, višně: drobné mladé lístky, při silném napadení se letorosty předčasně rozvětvují a mohou i postupně opadat a zasychat.
- Peckoviny (meruňky, broskve, švestky): listy se deformují, žloutnou, bývají drobnější, nebo na sobě mohou mít hálky, plody mohou být zakrnělé nebo zkorkovatělé.
- Rybíz, angrešt: listy s výraznými hálkami nebo puchýři, často se silně deformují a kroutí.
Ekologická ochrana proti roztočům
Proti roztočům se během vegetace často používá elementární síra v koncentraci 0,2–0,6 %, která je bezpečná pro užitečné organismy. Mimo vegetaci lze použít koncentraci 1,5–2 %.
Nejsnadnějším způsobem jak omezit škodlivé roztoče jsou však jejich predátoři. Mezi přirozené predátory patří například:
- Berušky (např. slunéčko sedmitečné): účinně požírají různé druhy roztočů.
- Zlatoočky (např. zlatoočka obecná): jejich larvy aktivně loví drobné roztoče.
- Škvoři (škvor obecný): vyhledávají roztoče zejména v noci a za vlhka.
- Pavouci (např. křižák obecný): roztoče zachytávají ve svých sítích.
Abychom podpořili tyto přirozené predátory, je vhodné zajistit dostatek přirozených úkrytů, tedy hromady nějakého starého dřeva, torza starých stromů a zejména louku s lučními kvetoucími rostlinami.
Dravý roztoč Typhlodromus pyri
Další možností, jak regulovat roztoče sajícící na vašich ovocných stromech, může být introdukce dravého roztoče s názvem Typhlodromus pyri. Ten sám přirozeně žije v evropských sadech a vinicích a účinně reguluje škodlivé druhy jako svilušky, hálčivce a vlnovníky. Jedna samička dokáže během života zlikvidovat stovky škůdců, což významně omezuje nutnost používání chemických postřiků.
Pro zavedení T. pyri do sadu se nejčastěji používají plstěné pásky s přezimujícími samičkami, které se upevňují na stromy v zimě nebo brzy na jaře. Po oteplení se roztoči probouzejí a sami se rozšiřují do okolí. Během prvního roku obvykle kolonizují celý sad a ve druhém roce již výrazně omezují populace škodlivých roztočů.
Aby populace dravých roztočů zůstaly stabilní, je důležité vyhnout se širokospektrálním insekticidům, zejména pyrethroidům a organofosfátům. Příznivé jsou přípravky na bázi síry a mědi, které T. pyri dobře snáší. Koncentrace elementární síry používaná běžně v ekologických sadech (např. 0,2–0,5 %) dravé roztoče neohrožuje. Bio-insekticidy jako Bacillus thuringiensis či spinosad jsou rovněž bezpečné. Olejové postřiky jsou vhodné před introdukcí T. pyri, aby nedošlo k jejich fyzickému poškození.
Pestrost kam se podíváš
Množství škodlivých roztočů na ovocných stromech určuje celá řada faktorů. Introdukce dravého roztoče Thyplodroma pyriho a zajištění pestrého prostředí pro další užitečné organismy má obrovský vliv na redukci nejen svilušek, hálčivců či vlnovníků, ale i dalších škůdců jako jsou mšice či mery.
