Mšice, kam se podíváš

S jarním pučením ovocných stromů přichází i méně radostné chvíle, zejména pokud se na vašem stromě objeví velká kolonie mšic.

V první řadě je dobré zmínit, že mšic je mnoho druhů. Mezi ty, které škodí ovocným stromům a keřům patří například mšice jabloňová, jitrocelová, svízelová, hrušňová, podbělová, švestková, slívová, chmelová, třešňová, hnízdotvorná, bodláková, broskvoňová, plaménková, rybízová, srstková a mnoho dalších. Do čeledi mšicovití (Aphididae) navíc patří i vlnatky (krvavá, jilmová apod.), jejichž životní strategie je dosti podobná.

V zásadě se jedná o podobné organismy, jejichž nymfy a samice se živí sáním na listech, letorostech, případně i plodech. Díky tomu dochází k deformacím napadených částí. Typické jsou svinuté až zkadeřené listy, které někdy mohou žloutnout či červenat. Napadané plody opadávají nebo dozrávají dříve s pozměněnou barevností slupky.

Podobně jako i jiné druhy hmyzu, i mšice jsou doslova fascinující. Například jsou druhy, které se na jaře líhnou z vajíček jako nymfy – ty jsou pak živorodé a rodí bezkřídlé generace, které následně tvoří velmi známé kolonie na letorostech. Postupně od třetí až páté generace přibývá okřídlených samiček, které migrují na další rostliny a kde rodí další bezkřídlé generace. Na konci léta se pak rodí generace živorodých partenogenetických samiček, které rodí nymfy obou pohlaví. Tato poslední generace (která může být okřídlená nebo bezkřídlá) se spáří a samičky kladou vajíčka na větve ovocných stromů. A celý cyklus se další rok opakuje. Fascinující!

Mšice jsou většinou spíš okrajovým škůdcem, ale velké škody mohou napáchat na mladých výsadbách, kdy zničí třeba všechny letorosty a stromy to těžce nesou. Z toho důvodu je třeba provádět pravidelnou kontrolu nově vysazených stromů a v případě přemnožení zasáhnout. Zejména pak zkraje jara, když stromy pučí (mají měkké listy a málo tříslovin) a predátoři mšic ještě nejsou tolik namnožení.

Všelék jménem afidofág a biodiverzita

Obecně nejlepším způsobem, jak bojovat se mšicemi, je podpora přirozených predátorů (afidofágů). Mezi ty nejdůležitější patří slunéčka, škvoři, některé druhy pestřenek, zlatoočka či mšicomaři. Jedná se o dost rozdílné druhy, jejichž jedinci dokáží za den spořádat až několik desítek mšic. Pokud chceme tyto predátory podporovat, musíme v lokalitě zajistit co největší biodiverzitu. Možností je plno:

• Suché staré dřevo či sláma – jako úkryt pro přezimující slunéčka či škvory.
• Kvetoucí byliny po celý rok – larvy pestřenek se sice živí mšicemi a jsou výkonnější než slunéčka, ale dospělci pestřenek se živí nektarem, a tak potřebují kvetoucí rostliny po celý rok.
• Alespoň nějaké mšice musí vždy zůstat – ve chvíli, kdy by slunéčko sedmitečné vyžralo všechny mšice a v širém okolí nebylo co dalšího k snědku, nebo mšice vyhubíte vy sami nějakým postřikem, pak slunéčko umře hlady (tedy spíše se přemístí na jinou lokalitu). Je tedy potřeba nějaké mšice vždy mít, abychom si udržely i přirozené predátory. Prostě ekologická rovnováha! Když se mšice přemnoží, tak se namnoží i predátoři. Je proto dobré mít v sadě třeba i jiné druhy dřevin, na kterých jsou další druhy mšic, které ale neohrožují ovocné stromy a keře. Takovým ideálním adeptem je černý bez, který bývá obalený mšicemi, které však ovocným stromům neškodí. Ale potravní nabídku zajistí v průběhu celé sezóny.
• Postřiky pouze selektivně – když už používáte nějaký postřik, neaplikujte jej plošně, ale pouze selektivně na přemnožená ohniska mšic. Jinak se vám nenamnoží přirození predátoři a budete muset stříkat po zbytek sezóny.
• Hmyzí hotely – dnes velmi oblíbené hmyzí hotely jsou v podstatě náhradou přirozených stanovišť v krajině. Pokud nechcete mít v sadě hromadu starých větví, pohozenou slámu či torza starých stromů, pak vytvořte alespoň pořádný hmyzí hotel.

Mravenci – živí obránci mšic

Mnoho lidí si zároveň všimne, že se kolem mšic často pohybují mravenci. Ti totiž využívají medovici, kterou mšice produkují, a ze mšic ji sají. Některé mravenčí kolonie si mšice velmi střeží, přenáší je z rostliny na rostlinu nebo přes zimu uchovávají vajíčka ve svých mraveništích. A co je důležité – své mšice si také patřičně brání před různými afidofágy. Proto občas není od věci zamezit mravencům přístup do koruny stromu nějakým lepem, aby mohli predátoři nerušeně pracovat.

Různé druhy lepidel, které se nanáší na kmínek stromu, koupíte v zahradnictvích a hobby marketech. Nejčastěji se lepy nanáší špachtlí na kmínek stromu nebo se dá pořídit lep ve spreji. Doporučuji zjistit si vždy v návodu, jak se pak lep bude z kmínku odstraňovat. Už několikrát jsem viděl, že majitelé ponechali lep přes zimu a fatálně to poškodilo kůru mladých stromků – na to pozor. Nanesený lep však nevydrží celý rok, často prostě přestane lepit a také se z přilepených mravenců stane most, přes který se pak ti živí opět dostanou do koruny stromu.

Kdy použít postřiky proti mšicím

V případě, že se vám mšice lokálně přemnoží, lze samozřejmě použít různé přípravky na jejich zahubení. Obecně doporučuji jen ty, které jsou povolené i v ekologickém zemědělství. Jsou to různé postřiky na bázi oleje, které mšicím ucpou průdušnice, díky čemuž se následně udusí. Jejich nevýhoda spočívá v tom, že musíte zasáhnout mšice přímo, což je často obtížné, když jsou schované ve svinutých listech. Podobným způsobem pak funguje i mýdlová/jarová voda (zkuste poměr 1:100), která zase naruší svrchní vrstvu kutikuly mšic a ty pak zplesniví.

Osobně však tyto přípravky téměř nikdy nepoužívám. Je samozřejmě nutné sledovat zejména mladší výsadby a v případě velkých ohnisek zasáhnout olejnatým přípravkem, ale mnohem více kladu důraz na co největší biodiverzitu, a tedy podporu přirozených predátorů mšic. Když objevím dospělce či larvu slunéčka sedmitečného, pestřenky či zlatoočka, mám velkou radost a vím, že vše je na dobré cestě k funkčnímu biotopu ovocného sadu.

---

P.S. Tento článek jsem psal dva roky (nestíhal jsem to dopsat před koncem jara). Původně mohl být třikrát delší a mnohem podrobnější – co se týče popisu jednotlivých druhů mšic. Nakonec mi přišlo, že to zase tak důležité není. Koho by to zajímalo podrobněji, pak doporučuji knihu Integrovaná ochrana ovocných plodin, ze které jsem sám čerpal. Zároveň bych rád poděkoval mému příteli a entomologovi Janu Budkovi za věcná doplnění a Janu Pavkovi za poskytnutou fotografii.