//

Už delší dobu jezdím po různých agrolesnických konferencích a sleduji vývoj, kterým se agrolesnictví ubírá. Musím říct, že Český spolek pro agrolesnictví odvedl kus skvělé práce. A možná jste zaznamenali, že od příštího roku bude možné na agrolesnické systémy žádat zemědělské dotace

Pokud netušíte o čem tu píšu, nebo nemáte jasno v tom, co to agrolesnictví je, pak si určitě přečtěte definici na stránkách spolku. 

A vzhledem k tomu, že pod agrolesnictví spadají i mnohé formy extenzivního ovocnářství, rád bych zde blíže některé představil i s pár podrobnostmi a jejich významem do budoucnosti.

Polní sady jako staré jméno pro silvoorební systémy

Polní sady byly naprosto typickým prvkem v minulých staletích. V podstatě venkovská krajina tím byla významně charakteristická. Záhumenky byly často osázeny na hranicích pozemků ovocnými stromořadími a pod ovocnými stromy se běžně oralo a pěstovala zelenina, okopaniny či obilniny. 

Kolektivizace uštědřila polním sadům pořádnou ránu. Přesto dnes stále můžeme, na některých místech naší republiky, nalézt relikty polních sadů. V rámci polních sadů byly ovocné stromy vnímány jako přilepšení, jako využití prostoru nad ornou půdou, který jinak využitý být nemůže. 

Vzhledem k dostatečným rozestupům mezi jednotlivými stromořadími, nedocházelo k žádnému významnému snížení výnosu z plodin pěstovaných pod stromy. A vzhledem k tomu, že orba probíhala od počátku, žádným zásadním způsobem se nepoškozovaly kořeny jednotlivých stromů, protože od začátku měly tendenci kořenit hlouběji. 

Agrolesnictví a ukázka polního sadu

Dnes mohou polní sady představovat inspiraci pro intenzivní zemědělství, které se snaží maximalizovat úrodu. Zatímco v agrolesnictví jsou často v rámci silvoorebních systémů prosazovány lesní dřeviny na dřevo, tak ovocné stromy mohou představovat rychlejší návratnost této investice. A mohou tak být plnohodnotnou náhradou. 

U ovocných stromů je výhoda obrovské škály druhů a odrůd, které lze pro výsadby využít. Můžeme tak vybírat druhy a odrůdy, které mají řidší koruny a jejich plodnost nastupuje relativně brzy. Plodí tak v určitou roční dobu, kdy hospodář nemá třeba zrovna co na práci, apod. 

Ovocné stromy samozřejmě vyžadují o trochu více péče než ty neovocné, ale zpravidla v měsících, kdy obyčejně moc práce na poli nebývá. A dřívější návratnost investice, v podobě sklizně plodů, může pro některé hrát důležitou roli v rozhodování mezi ořešáky, které se sklízí na truhlářské řezivo po 30 letech, nebo hrušněmi, které začnou plodit již po 5 -10 letech a za pár desítek let je také možné je truhlářům prodat. 

V podstatě polní sady vnímám jako formu agrolesnického systému, která má obrovský potenciál, který je dosud nevyužitý a byl bych rád, kdyby víc a víc zemědělců sázelo stromořadí ovocných stromů na svou ornou půdu.

Luční sady

Když se řekne extenzivní sad, v podstatě se většině lidem vybaví luční sad. Tedy ovocné stromy, pod kterými se sklízí píce na seno. V historii byly louky pro lidi dost významné, potřebovali dostatek píce, aby měli čím krmit dobytek přes zimu. Dnes tato potřeba sice není tak akutní a majitelé těchto sadů je klidně sečou častěji a nakrátko, aby se pod stromy mohli pohodlně pohybovat. V zásadě však jde o nejčastější ovocné sady, které dnes navrhuji. 

Pokud bývá záměrem sklizeň na píci, pak většinou volíme širší výsadbový spon (14–20 metrů), aby i za pár desítek let bylo travní hmoty dostatek. 

Pastevní sady

Kombinaci vysokokmenů s pastvou ovcí považuji za jednu z nejudržitelnějších forem hospodaření. Má to jistě svá úskalí, ale při promyšleném managementu pastvy, má hospodář minimum péče s dobytkem i péči o travní porost. A zároveň může sklízet dostatek ovoce. Stromy jednak plní mnoho ekosystémových funkcí v krajině, ale i pro ovce mají nezanedbatelný význam. Udržují příznivé mikroklima pro růst trávy, tvoří stín pro ovce, apod. 

Bez debat je zde ale nutnost ochrany mladých sazenic, která bývá extrémně podceněná i běžně v krajině. Ale v případě pastevních sadů, je potřeba stromy chránit i v dospělosti a po celý život, protože dobytek na ně vyvíjí obrovský tlak. V případě ovcí stačí u dospělých stromů už jen jednoduché králičí pletivo kolem kmene. V případě koz a skotu je potřeba pevné ohrazení do výšky alespoň 180 cm. 

Bohužel, stromy a koně k sobě dohromady nejdou. Jelikož koně se o stromy hodně drbou, dosáhnou do velké výšky a koušou i kosterní větve ve výšce kolem dvou metrů, tak nemá vůbec smysl sázet ovocné stromy v místě, kde jsou přítomni koně. Naopak pokud někdo umístí koně do ovocného sadu, je potřeba za čas počítat s pravděpodobným poškozením stromů.

Plánujete-li tedy výsadbu ovocných stromů a pod nimi pastvu, vřele doporučuji nepodcenit ochranu v prvních 15 letech a následně počítat s ochranou i po zbytek života stromů, aby veškerá práce nepřišla vniveč.

Ovocné stromy v agrolesnictví jako příležitost pro moderní zemědělství 

Podíváme-li se na současnou situaci zemědělství v kontextu souvislostí s přicházející klimatickou změnou, stojí zde za povšimnutí, že je to právě agrolesnictví, které pro tuto situaci nabízí značné výhody. Agrolesnictví může být také klíčovým přínosem pro zachování kvalit naší krajiny, které jsou pro náš život potřebné. Jelikož důležitou součástí agrolesnických systémů jsou ovocné stromy, vidím velkou smysluplnost ve volbě polních, lučních či pastevních sadů jako jednu z efektivních forem trvale udržitelného zemědělství.

Velké díky za fotky patří Zuzce Špakové!

Plánujete podzimní výsadbu?

Projděte si můj videokurz, abyste na nic nezapomněli.